Vítejte na stránkách věnovaných Sedmileté válce v Evropě - III.Slezské válce a to především z pohledu jejího velkého protagonisty -Rakouské monarchie.

úterý 20. listopadu 2007

Příspěvek

Ještě doplnit linky na Wikipedii, prosím

Blogged with Flock

neděle 18. listopadu 2007

Sedmiletá válka v Evropě
-první celosvětový válečný konflikt-
1756–1763
Sedmiletá válka (1756–1763) byla válka, do které se zapojila Velká Británie, Prusko a Hannoversko proti Francii, Rakousku, Rusku, Švédsku a Sasku. Později bylo do konfliktu vtaženo i Španělsko a Portugalsko a v Indii byla napadena neutrální nizozemská vojska. Boje probíhaly na několika kontinentech: v Evropě, Severní Americe a Asii.
Marie Terezie se nikdy nesmířila se ztrátou Slezska a Kladska, i když již dříve musela přistoupit na podmínky drážďanského (1745) a cášského míru (1748). Všechny její snahy, podporované vysokými úředníky na vídeňském dvoře, směřovaly k opětovnému získání především Slezska. Toho však nešlo dosáhnout jinak než se zbraní v ruce a tak byla zahájena modernizace armády, která zároveň iniciovala počátky širších reforem monarchie. Kníže Václav z Lichtenštejna byl pověřen modernizací dělostřelectva - především ujednocením použité výzbroje a modernizací výcviku obsluhy děl. Habsburské dělostřelectvo se poté stalo jedním z nejlepších na světě. Zároveň vyvstal problém tvorby nových spojeneckých svazků s evropskými mocnostmi. Otázkou spojenectví a vytvoření protipruské koalice se zabýval ministr zahraničních věcí hrabě Václav Kounic, kterému se podařilo dosáhnout neočekávaného spojenectví s dosud nepřátelskou Francií. K protipruské koalici se dále připojilo Rusko, Sasko, Švédsko a až na výjimky i většina německých státu. Na druhé straně Prusko uzavřelo spojeneckou smlouvu s Velkou Britanií, která hledala partnera k ochraně svých evropských území (Hannoversko) před Francií. Přímá vojenská pomoc Britů nebyla příliš významná na rozdíl od jejich masivní finanční podpory Prusům. Tato pomoc podstatně ovlivnila průběh války. Pruský král Bedřich si uvědomil hrozící nebezpečí od nově vznikající habsburské koalice a rozhodl se zničit protivníka dříve, než se zcela zformují jeho válečné síly. A tak v pozdním létě roku 1756 začala sedmiletá válka, když 29.srpna 1756 vtrhl se zhruba 66 000 muži do Saska a obsadil ho.
Habsburská armáda, která byla schopna v té době postavit do pole asi 130 000 mužů, byla zaskočena rychlým nástupem Prusů. Síly habsburské armády se teprve formovaly, a tak se v Čechách nedaleko Kolína shromažďovala armáda o síle 30 000 mužů pod velením maršála Browna a na Moravě u Olomouce stál sbor o síle 22 000 mužů pod vedením knížete Piccolominiho. Na konci září 1756 vtrhl Bedřich II. s armádou čítající 40 000 mužů do Čecha u Lovosic se utkal s armádou maršála Brown. Začala tak válka, v níž na obou stranách bojovalo 19 různých národností a v níž nejednou stáli proti sobě otec se synem – vždyť na pruské straně bojovalo mnoho českých protestantských emigrantů za to, aby české království bylo odtrženo od rakouské monarchie. Bohužel bojovali a umírali jednoznačně za pruské dobyvačné velmocenské plány a ne za naplnění ideálů Jednoty bratrské a cílů celé pobělohorské emigrace, jak se mylně domnívali. Válečné štěstí se vrtkavě naklánělo tu k jedné tu k druhé straně – i do té doby nepřemožitelný Bedřich II. v této válce poznal v české kotlině – v bitvě u Kolína – hořkost první porážky!
V této době proti Fridrichovi vznikla koalice Francie a Ruska a válku mu dokonce vyhlásil i německý sněm. Fridrich II. porazil početně silnější rakouské vojsko v bitvě u Leuthenu. Rakousku však pomohli jeho spojenci, Rusko a Francie, kteří napadli Východní Prusko a způsobili protivníkovi velké ztráty v bitvě u Zorndorfu a u Kunersdorfu. Spojenecká vojska poté vtrhla do samotného Pruska a dokonce obsadila i Berlín.
Poté se však poměr sil začal obracet. V Rusku po smrti carevny Alžběty na carský trůn nastoupil obdivovatel Fridricha Petr III. a Rusko opustilo protipruskou koalici.
A běsnění obou válčících stran trvalo dalších dlouhých sedm let, aby skončilo mírem, uzavřeným v Paříži a Hubertusburgu roku 1763 poté, co se obě bojující strany vyčerpaly. Mírové smlouvy pouze potvrdily tehdejší stav v Evropě a dominantní postavení Velké Británie jakožto koloniální velmoci. V konečném důsledku Prusko neprohrálo a zachovalo si možnost uplatňovat svůj mocenský vliv v sousedních zemích. Naopak Rakousko se muselo definitivně vzdát Slezska.Válka mimo jiné odhalila velké vnitřní problémy Rakouska; Marie Terezie se proto pustila do postupných reforem v nichž později pokračoval i její syn Josef II......